Od zrození ke smrti - Brána třetí - SMRT

Znáte taková ta rána, venku je pošmourno, leje jak z konve, trávník je posypaný záplavou různě barevného listí…kafe si jdete vařit potmě, aby jste nevzbudili všechny spáče, kteří ještě sní a vy víte, že dnes je rozhodně z postele ven hnát nebudete…někde u kamen narazíte na “svého” muže přikládajícího dřevo do rozžhavených uhlíků, který šeptá, že ještě musí zpátky do postele…Vůbec nemáte v plánu mu bránit, protože víte, že právě tohle ráno je ideální čas zabývat se  v klidu, soustředěně a hlavně o samotě, smrtí. Znáte ty chvíle? Máte je? A jsou to opravdu chvíle, momenty, hodiny…náhodné situace…nebo je to téma, které s vámi jde ruku v ruce s každým vaším nádechem i výdechem, protože je to prostě život sám?

Zrovna včera se rozhodl “můj”   rádoby mírumilovný muž postavit výzvě a poprvé v životě stahoval zajíce, kterého náš pes “odebral” myslivcům při jejich posledním honu. Jedenáctiletá dcerka běhala mezi místem činu, kde chvílemi mlčky hleděla a chvílemi hlasitě štkala a křeslem po mé babičce, kde se mlčky, ale očividně pouštěla do úvah o smrti. Pozorovala jsem bedlivě její konání a ještě bedlivěji naslouchala co z ní nakonec vypadne. “No…ehm…no…život je prostě…život.” 

Co dodat?

A kampak jí zmizela ta smrt?

Život je smrt, smrt je život. Koloběh. Není mezi nimi rozdílu, i když se to tak na první pohled může zdát. Ráda bych se  s vámi právě TEĎ, zastavila u pomyslné třetí Brány. Ano, je to právě ta s názvem SMRT. Neříkám, že do ní musíme rovnou vstupovat, to ono zase všechno má svůj čas, ale vědět o ní, vidět ji, ctít ji a pečovat o ní, můžeme a dokonce bychom měli kdykoliv. Určitě jste už slyšeli, že jak si kdo ustele, tak si lehne. No a se smrtí potažmo životem samým, je to stejné.  Vzpomínáte, jak jsme si v úplně prvním díle říkali, že ona  každá přechodová “Brána” je vlastně takový tunel, v němž při každém kroku získáváme informace (formuje nás), ze kterých následně čerpáme a tvoříme vlastní realitu? Že pokud chcete oním již zmíněným tunelem z jednoho světa (období života) do toho dalšího projít a obdržet  potřebné informace, musíte být sebevědomí? Sebevědomí ve smyslu vědomi si sami sebe… vnímající… CIT- li -VÍ? A když už jsme u té SMRTI -  pokud se toto slovo vysloví a vypluje na světlo světa i s ním spojené téma, nebude jistě málo lidí, které okamžitě následující myšlenky zavedou kamsi do okruhů myšlení jako je strach, drama, nemocnice, panika, nebezpečí…Připomínají vám tyto řádky, věty, které jsem psala o porodu? Ano, v podstatě jsem je zkopírovala. Život a Smrt, jak přes kopírák…

 Téma smrti je velmi pestrobarevné a i listopadové číslo Prdočasu, které právě držíte v ruce, nabízí několik úhlů pohledu.Není tedy mým cílem obsáhnout toto téma  ve všech jeho podobách, ale pootevřít dvířka, nebo rovnout vrata a nahlednout. Jaký úhel pohledu zaujmeme či nezaujmeme, je naše svobodná volba.

Stejně jako v předchozích portálech je fajn mít i na tuto cestu, vnitřní či vnější průvodce a spolu-pracovat. Stejně tak jako v předchozích portálech je fajn si udělat jasno v tom, kudy a kam jdeme a jaké splupracovníky na Cestě mít chceme, nebo nechceme. Dovolte mi být na malý čas vaší průvodkyní:-) Uděláme první krok a protože nám záleží na tom, aby byl bezpečný, podělím se s vámi o jeden zenový příběh s názvem Jak se zachovat v nebezpečí?

Jeden mnich se zeptal zenového mistra: "Dejme tomu, že se před jedním rozevírá tisíc sáhů hluboká propast a za druhým se ženou tygři a vlci - řekni mi prosím, co dělat v takové situaci?" 

"Zůstat bez starosti," opáčil mistr.

 Co tedy o smrti víme? Podíváme li se na ní tak, jak nám většinou naše západní společnost nabízí a tedy poněkud racionálněji, dozvíme se, že jde o zastavení životních funkcí v organismu spojené s nevratnými změnami, které obnovení životních funkcí znemožňují.

 Smrt nastává u každého živého organismu v jiném věku a ve většině případů ji nelze dopředu přesně určit. Nicméně délka života je charakteristická pro každý druh organismu; vychází z jeho genetického základu, ale poměrně výrazně ji ovlivňují i vnější okolnosti.

Podíváme-li se na smrt očima východu, který můžeme vnímat jako zástupce vnitřní moudrosti, setkáme se napříkld s výrazem  „kontinuita bytí“. Lidská bytost  je považována za nehmotnou duši, která nikdy neumírá. To, co je smrtelné, je pouze fyzický obal, schránka, fyzické tělo. Dle tohoto pohledu člověk není fyzické tělo a nemůže tudíž zemřít. Smrt je vnímána jako změna stavu existence a ve vztahu k fyzickému tělu. Jinými slovy život člověka  vstupem do této Brány nekončí…

Bez východu by nebyl západ, bez západu by nebylo východu…

Každopádně já pro dnešek končím určitě:-)