Lucie Suchá Groverová

Mohlo by se zdát, v minulém blogu téma smrti naprosto vyčerpali. Mohlo vám take připadat, že je toto téma do času Adventního, vánočního ba dokonce pohádkového, naprosto nevhodné. Mohli byste mít pocit, že se  tentokrát mohu se smrtí obrátit k východu, potichu za sebou i za ní zavřít dveře a  vy budete mít blahý klid provoněný cukrovím a osvícený desítkami nejroztodivnějších světel. Ale to já zas ne.  Anebo ano, obrátím se k východu a budu ráda, když se ke mně přidáte:-) Mám velmi ráda příběhy Buddhy a také ten ve kterém dosáhne věku osmdesáti let a nazná, že už udělal vše co je v jeho silách, aby pomohl ostatním. Naučil  je žít s láskou a s odvahou a tak nastal čas jim také ukázat, jak beze strachu opustit tento svět. Zavolá tedy svého sluhu a společně odejdou do vesnice ve které vyrůstal.  Tam ulehne mezi dva stromy a přihlížejícím řekne : ” Pamatujte, co jsem vás učil. Chtivost, nenávist a nevědomost jsou příčinami všeho utrpení. Všechno dříve či později podlehne změně, ta

Znáte taková ta rána, venku je pošmourno, leje jak z konve, trávník je posypaný záplavou různě barevného listí…kafe si jdete vařit potmě, aby jste nevzbudili všechny spáče, kteří ještě sní a vy víte, že dnes je rozhodně z postele ven hnát nebudete…někde u kamen narazíte na “svého” muže přikládajícího dřevo do rozžhavených uhlíků, který šeptá, že ještě musí zpátky do postele…Vůbec nemáte v plánu mu bránit, protože víte, že právě tohle ráno je ideální čas zabývat se  v klidu, soustředěně a hlavně o samotě, smrtí. Znáte ty chvíle? Máte je? A jsou to opravdu chvíle, momenty, hodiny…náhodné situace…nebo je to téma, které s vámi jde ruku v ruce s každým vaším nádechem i výdechem, protože je to prostě život sám? Zrovna včera se rozhodl “můj”   rádoby mírumilovný muž postavit výzvě a poprvé v životě stahoval zajíce, kterého náš pes “odebral” myslivcům při jejich posledním honu. Jedenáctiletá dcerka běhala mezi místem činu, kde chvílemi mlčky hleděla a chvílemi hlasitě štkala a křeslem po mé