Od zrození ke smrti - Porod a SPOLUPRÁCE na několikátou
Jak jsem v prvním dílu slibovala, vplujeme dnes lehce, ale rázným plaveckým stylem do Brány s názvem POROD, tedy tématu, které se týká každého z nás, ať jsme žena, muž, dítě, prezident(ka) … či uklízeč(ka). Tématem, které není určeno pouze odborníkům/icím, gynekologům/žkám, porodníkům/ničkám…ale týká se skutečně KAŽDÉHO z nás. Každého ČLOVĚKA. Představím vám postupně jeho dvě varianty a také témata, která nám přináší do života. Předesílám, že text není nikterak “odborný” a je na vás, co si z něho vzít chcete či nechcete, jaké informace a na jaké úrovni si k němu dohledáte či nedohledáte, jakým tempem a v jakém čase ho budete či nebudete číst.
Pokud jste přišli na svět, ostatně stejně jako já a většina z nás, jinak než “přirozeně”, nebo jinak než “přirozeně” přišly na svět vaše děti, neklesejte prosím na mysli. Na každého z nás tady na světě čekají životní lekce “ušité právě jemu na míru” a známá okřídlená věta praví, že nikdo nedostane naloženo víc než unese.Účelem tohoto textu není rozdělovat porod na “ správný” a “špatný”. Osobně na nic takového nevěřím.
Mimojiné zastavili jste se někdy nad tím, kdo nebo co to vlastně je ten “ČLOVĚK”?
Slovo člověk vyjadřuje ve slovanských jazycích samotnou podstatu toho,čím jsme. Výraz člověk je odvozen od kořene pojmu celý a souvisí s významy ucelený, celistvý.
Celistvost je odvozena od slova cella. Je to výraz, který v sobě nese informaci, že tomu, co je celé, ve vztahu k celku nic nechybí. Cella znamená buňku - ucelenou formu schopnou vlastního samostatného rozvoje.
Porod v dnešní době, můžeme rozdělit na dvě úplně základní varianty: Porod přirozený - tj. komplexní proces, během kterého jsou veškeré tělesné procesy a interakce na okolí přirozeně velice integrované a koordinované. Jde o proces ucelený. Porod intervenovaný - proces do kterého je z venku zasahováno ( intervence představuje vnější zásah do nějakého procesu za účelem jej ovlivnit, změnit)
Základem přirozeného porodního procesu je SPOLUPRÁCE ženy, dítěte a muže na mnoha úrovních. Devět měsíců prenatálního života, kdy si zatím vyvíjející se človíček užívá ochrany plodové vody(víte, že je slaná?) je dost dlouhá doba na to, aby se žena se svým dítětem naučilia komunikovat a rozuměla signálům, které vysílá. Je to také dost dlouhá doba na to, aby žena/matka pochopila svou mateřskou roli a případně se i naučila vytvářet bezpečné zázemí svému dítěti. Devět měsíců je dost dlouhá doba na to, aby muž/otec pochopil, že jeho důležitá role je vytvářet bezpečné zázemí své ženě a případně se naučil jak na to. Pouze v bezpečném zázemí vytvořené mužem má žena prostor vytvořit bezpečné prostředí svému dítěti…je schopná ho vnímat, cítit, být s ním propojená…Hezká rovnice, viďte? Nebo že by uzavřený kruh?
Během těhotenství (stejně jako během porodu) se různě střídají dvě fáze: aktivní(období mužských energií, dynamika, vnější svět) a pasivní ( období ženských energií, ztišení, vnitřní svět). Už ve staré Číně se dbalo na to, aby žena během těhotenství rovnoměrně střídala obě energie a vědomě se zaměřovala na činosti jako jsou vyšívání, psaní básní, tanec(ženské kvality)… a jindy zase na střelbu z luku, jízdu na koni, šachy a spol.(mužské kvality). Vyvážené žensko-mužské energie během prenatálního období dávají základ jednoduchému porodu, ale i vyrovnanému lidskému jedinci, potažmo společnosti.
Dříve či později nastane den “D” , který, pokud má žena zabezpečeny výše zmíněné podmínky, je napojená na své tělo i dítě, není možné přehlédnout. Poté, co si oba hlavní aktéři (žena-dítě) vyšlou vzájemně signály ( minimálně na fyzické i psychické úrovni) , že jsou oba připraveni, přirozený porodní proces začíná. Může se stát, že jeden je připravený dříve než druhý a žena či dítě si ve svém stávajícím stavu potřebují ještě něco na fyzické, psychické či jiné úrovni doprožít (doladit, vyřešit)…Je to v pořádku. Přirozené těhotenství s touto situací počítá a nabízí prostor pro vzájemné sladění se. Jednoduše řečeno, když se rozhodnete si s někým vyjet na výlet jedním člunem a on vedle vás na sedačce ještě není, také na něj počkáte, samozřejmě po dobu, která je smysluplná a čekání vám nijak neubližuje. Pokud máte pocit, že se nám v tuto chvíli někam vytratil muž/otec, tak vězte, že ona “připravenost” ženy či dítěte je s připraveností muže propojená. Rodina je živý organismus, kde jeden ovlivňuje druhého, ať se nám to líbí či nikoliv. Viděno prostřednictvím přirovnání : pokud jsou žena a dítě cestovatelé v jednom člunu, je tím člunem, právě muž. Každý má jinou roli, ale jeden bez druhého a třetího se neobejdou.
Pokračování zase příště:-)
Komentáře
Okomentovat