Volby, aneb k pramenu vody čisté po vlastních nohou
Je zajímavé, kolik lidí říká, či píše, že už na neděli chladí víno, či šampaňské(a paradoxně se alkoholem chystají případně oslavit "odchod ze scény"
prezidenta alkoholika). Někteří z nich se pozastavují i nad tím, kolik lahví koupit. Jednu, pro případ "vítězství"? Víc pro případ "prohry"? A protože člověk, pokud to připustí, či k tomu má důvod, je ovlivnitelný "okolím", pozastavila jsem nad touto otázkou dnes v obchodě i já. Jednu, nebo dvě? Už když se blížím k regálu se sluncem prozářenou vinnou révou v kapalném skupenství a všeho druhu, moje červené světélko v hlavě bliká jak na poplach. Bystřím. Ale copak?
" Tak za prvé," říká mi má vnitřní našeptávačka,"od kdy oslavuješ alkoholem?"
Rozumějte, nemám nic proti alkoholu. Jsou situace, které s ním trávím ráda. Miluji, když večer dům utichne a my s mužem občas naplníme naše skleničky tím, co má každý sám za sebe rád. Miluji, když jsem občas doma sama a ve skleničce s mým vlastním designem, bublá šampaňské. Nemám vůbec problém s názorem, že sami pijí jen alkoholici. Miluji, když si v létě občas zajdeme "na jedno"... Když s přáteli celý večer "propaříme", protože je to jenom o tom, že jsme prostě "spolu", nebo když v létě miji okna(hodně jich máme) a s tou červenou jahodou na skleničce plné bublajícího studeného moku, je to pro mě čiré domácí bláznovství. Jenže, oslava je pro mě čas, který potřebuji a chci vědomě prožívat celým tělem. Hlavou, srdcem, každou buňkou. Oslava je pro mě čas, kdy se nechám zaplavit až do morku kostí radostí, vděčností, pokorou, láskou. Hlubokou úctou za to, že žiji. Že všechno, co prožívám, mohu prožívat. Že mohu dnes a denně volit, jaký si každý den, hodinu, minutu, vteřinu svého života udělám. Jak se postavím k té či oné situaci. Jaký způsob myšlení a následně i chování si vyberu. Ano, tohle všechno by člověk klidně mohl prožívat denně...ale, co si budeme namlouvat? Před řadou let jsme u nás v rodině zavedli narozeninovou tradici a začali jsme chodit křížovou cestou se čtrnácti zastaveními ke studánce do hor. Od té doby si vždy v nějaké pro nás velmi slavnostní a důležité chvíli, připíjíme pramenitou vodou. Postupem času jsem ke studánce začala chodit bosa a kdo dlouhodobější chůzi bosky někdy zažil, ví o čem je řeč. Kdo neví, zkuste to. Bosonahé příběhy aneb putování světem vnitřním i vnějším Moje bosé nohy mě mimo jiné dovedli až do části naší zahrady, která byla zarostlá a dlouho jsme ji nepoužívali...a světe div se, ve vysoké letité trávě jsem objevila studánku. Křišťálově čistou vodu z horského pramene máme přímo "DOMA".
Ale zpátky k aktuálním prezidenstkým volbám. Tušíte jistě, že píši právě o nich.
Z regálu jsem nakonec žádnou lahev nevybrala, protože oslava je pro mě prostě oslava.
Dojdu si bosky sněhem ke studánce.
Teď ještě zbývá dořešit otázku co v případě, že nenastane "vítězství", ale přijde "prohra".
Sedmička, nebo Devítka? Devítka nebo Sedmička?
V kuloárech jsem v souvislosti s očíslováním volebních lístků, zachytila rozbor čísel z pohledu Crowleyho tarotu. Sedmička - Válečný vůz. Devítka - Poustevník.
"Tak co? Oslava nebo prohra? Válečný vůz nebo Poustevník?" špitá mi v hlavě pobaveně našeptávačka.
Vypadá to, že ani v tuto chvíli nemám důvod být okolím ovlivnitelná. Nesahám prvoplánově po tarotu, ale přemýšlím o číslech samotných. V domě číslo devět (ano, tam kde jsme objevili "živou vodu") žijeme dvanáctý rok. Dvanáctý rok absolutního štěstí. Dvanáctý rok nutnosti se zastavit a podívat se "dovnitř". Dvanáctý rok, který by se mohl svým způsobem označit za život "poustevníka". Pražácííí na vesnici v bývalých Sudetech. Učí děti doma, přivádějí děti na svět doma, pracují doma...nevedou prázdniny a klidně na několik měsíců zmizí už v lednu...
a ještě k tomu chodí(tedy někteří) bosí. Kolik nám naše "poustevnictví" odkrylo vnitřních bohatství. Jestli nějaké "vítězství", tak číslo devět zcela jistě. Sedmička? Je nás sedm. Já a muž, nebo také muž a já... a pět potomků. Dalo by se také říct : my dva a všech pět pohromadě. Zkrátka naše sedma. Sedm statečných. Nebo také : padouch nebo hrdina, MY jsme jedna rodina. Životní styl, který v mém životě přinesl mnoho aktivity a změn. Změny jsou na denním pořádku. Vše se neustále hýbe a proměňuje a kdo se nechce zbláznit, musí se umět přizpůsobit a najít a ustát si svůj vlastní prostor. Sám sebe. Naše Sedmička(nejen) mě donutila najít sama sebe.
Absolutní štěstí. Jestli nějaké vítězství, tak sedmička zcela jistě.
http://probud.se/tarot1/crowleyho-tarot
Co se čísel týká, ze své zkušenosti, nemohu upřednostnit ani jedno.
Co se volby prezidenta týká, byli jsme volit s mužem už v pátek. U nás na vesnici, byli lidé většinou slavnostně oblečeni a pan starosta dokonce osobně pořídil na stůl za kterým seděla volební komise ubrus a květinu. Byla jsem doslova nadšená z toho, jak vlastně všichni v tu chvíli děláme to nejlepší, co vnímáme jako nejlepší. Jak všichni věříme, že právě ten náš hlas je důležitý a my jeho prostřednictvím hájíme své osobní hodnoty. U někoho byly zastoupeny číslem sedm, u někoho číslem devět...ale všichni jsme šli společně udělat něco pro naši zem. Pro nás. Pro naše děti. Kdo zhodnotí čí volba je "lepší" a čí "horší", když každý prožíváme jiný příběh a hledíme na život z jiného úhlu pohledu a zkušeností? Kdo je oněch "dolních" deset milionů a kdo rozděluje společnost? Pokud nerozděluji společnost sama v sobě a přijímám ji se všemi jejími aspekty a příběhy, kdo mě donutí, aby tomu bylo jinak? Nikdo. Ani Sedmička. Ani Devítka. Ani Petr. Ani Pavel .
NIKDO.
O rozdělování společnosti bych také ledacos věděla. Venkovani, nebo pražáci. Normální nebo alternativní.Narozeni doma, nebo v porodnici...
Bydlím na vesnici, narozena v Praze. Miluji místo kde žiji. Miluji Prahu. Normálně si v životě vybírám z mnoha alternativ, právě tu, která mi v tu chvíli a v kontextu s mým osobním příběhem dává smysl. Miluji, možnost si normálně vybrat z mnoha alternativ(variant). Narodila jsem se v porodnici. Můj muž rovněž. Můj nejstarší syn také. Miluji svůj život, svého muže i syna. Čtyři děti jsem přivedla na svět doma. Miluji všechny své děti. Kde je "dobře"? Kde je "špatně"?
Nepotřebuji aby mě někdo někde reprezentoval. Pokud mám potřebu zvládnu to sama. Pokud se někdy za někoho stydím, jsem to zas a znovu já, nebo možná lépe řečeno, moje svobodná volba neodvádět v té které oblasti to nejlepší co mohu.
Je za můj život zodpovědná sedmička, nebo devítka?
Co se prezidenta týká. Vhodila jsem devítku. Víte, když občas nastupuji do autobusu, pečlivě prohlížím řidiče. Svým způsobem a z určitého úhlu pohledu, na čas propojuji svůj životní příběh s příběhem řidičovým. Uvědomuji si, zda s tímto člověkem chci jet, protože během jeho řízení v klidu zapadnu do sedačky a srovnám si myšlenky, nebo zda s ním jedu, protože je to v tu chvíli nejjednodušší, nebo nevyhnutelná varianta, ale vím, že cesta bude akční a řidič nevrlý. Čas od času si vezmu raději vlastní auto a jindy zase upozorním vedení autobusové dopravy na řidičovo nevhodné chování.
Jako pomyslného řidiče bych si raději vybrala pana Drahoše. Kdyby se ale stalo, že by byl za volantem pan Zeman, volila bych mezi variantou: vlastní auto, nebo způsob myšlení "Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi kdo jsem?".
Když bude prezidentem pan Drahoš, budu slavit, protože to bude z mého úhlu pohledu, změna a krok dopředu.
Když bude prezidentem pan Zeman, budu slavit , protože budu vědět, že je na tom naše země, tak jak v tu chvíli a vzhledem k dosud nedoléčené historii, je. Budu vědět, že mám volbu. Emigrovat do jiné země, nebo zůstat a pracovat na změně.
Budu slavit tak, jako tak, protože jsem si díky těmto "prezidentským volbám", uvědomila, jak moc mám místo kde žiji ráda a jak moc mi na něm záleží.
Budu slavit, protože žiji mezi lidmi, kteří chtějí pro svou zemi "to nejlepší" i když to má pro každého jinou podobu.
Lístek s číslem 7 jsem neroztrhala ani nespálila. Mám ho v kapse a až bude "po všem", dám ho do starého papíru. Třeba z něj bude fajn toaletní papír - smysluplná to záležitost.
Panu Zemanovi jsem už nyní vděčná, za probuzení mnohých z nás. Jestli jsme probuzení dostatečně či nikoliv, se ukáže.
Postavím se na své vlastní nohy a dojdu si ke studánce pro vodu, kterou si svýma rukama naberu.
A víte co? Proč bych čekala až do výsledků "voleb". Udělám to TEĎ.
Ps: Upřímně přiznávám, že se mi při chůzi ostrým řezavým sněhem, chtělo místy brečet, ale pak jsem se místo toho pustila do hlasitého zpívání. Z výsledku voleb jsem měla pocit obdobný a musela dýchat hodně z hluboka. U nás na vesnici volilo pana Zemana 60% lidí. Možná bych se tou vodou ze studánky měla místo pití raději polít...jenže když pochopíš třeba jen historii téhle jedné vesnice...rozumíš i těm lidem proč ho volí. Ne, že souhlasíš...ale rozumíš.Mám pocit, že tyto volby jsou o tématu "bezmoci". Jedna polovina z pocitu bezmoci volí toho, kdo jim "moc" slibuje, druhá následně svůj pocit bezmoci zapíjí a potápí se do zmaru. Každý jsme především prezidentkou, nebo prezidentem svého vlastního života.
No tak směle do práce.
Můžeš děkovat Bohu, když tě tiskne a děkuj mu, když tě zase propustí !(Goethe)
" Tak za prvé," říká mi má vnitřní našeptávačka,"od kdy oslavuješ alkoholem?"
Rozumějte, nemám nic proti alkoholu. Jsou situace, které s ním trávím ráda. Miluji, když večer dům utichne a my s mužem občas naplníme naše skleničky tím, co má každý sám za sebe rád. Miluji, když jsem občas doma sama a ve skleničce s mým vlastním designem, bublá šampaňské. Nemám vůbec problém s názorem, že sami pijí jen alkoholici. Miluji, když si v létě občas zajdeme "na jedno"... Když s přáteli celý večer "propaříme", protože je to jenom o tom, že jsme prostě "spolu", nebo když v létě miji okna(hodně jich máme) a s tou červenou jahodou na skleničce plné bublajícího studeného moku, je to pro mě čiré domácí bláznovství. Jenže, oslava je pro mě čas, který potřebuji a chci vědomě prožívat celým tělem. Hlavou, srdcem, každou buňkou. Oslava je pro mě čas, kdy se nechám zaplavit až do morku kostí radostí, vděčností, pokorou, láskou. Hlubokou úctou za to, že žiji. Že všechno, co prožívám, mohu prožívat. Že mohu dnes a denně volit, jaký si každý den, hodinu, minutu, vteřinu svého života udělám. Jak se postavím k té či oné situaci. Jaký způsob myšlení a následně i chování si vyberu. Ano, tohle všechno by člověk klidně mohl prožívat denně...ale, co si budeme namlouvat? Před řadou let jsme u nás v rodině zavedli narozeninovou tradici a začali jsme chodit křížovou cestou se čtrnácti zastaveními ke studánce do hor. Od té doby si vždy v nějaké pro nás velmi slavnostní a důležité chvíli, připíjíme pramenitou vodou. Postupem času jsem ke studánce začala chodit bosa a kdo dlouhodobější chůzi bosky někdy zažil, ví o čem je řeč. Kdo neví, zkuste to. Bosonahé příběhy aneb putování světem vnitřním i vnějším Moje bosé nohy mě mimo jiné dovedli až do části naší zahrady, která byla zarostlá a dlouho jsme ji nepoužívali...a světe div se, ve vysoké letité trávě jsem objevila studánku. Křišťálově čistou vodu z horského pramene máme přímo "DOMA".
Ale zpátky k aktuálním prezidenstkým volbám. Tušíte jistě, že píši právě o nich.
Z regálu jsem nakonec žádnou lahev nevybrala, protože oslava je pro mě prostě oslava.
Dojdu si bosky sněhem ke studánce.
Teď ještě zbývá dořešit otázku co v případě, že nenastane "vítězství", ale přijde "prohra".
Sedmička, nebo Devítka? Devítka nebo Sedmička?
V kuloárech jsem v souvislosti s očíslováním volebních lístků, zachytila rozbor čísel z pohledu Crowleyho tarotu. Sedmička - Válečný vůz. Devítka - Poustevník.
"Tak co? Oslava nebo prohra? Válečný vůz nebo Poustevník?" špitá mi v hlavě pobaveně našeptávačka.
Vypadá to, že ani v tuto chvíli nemám důvod být okolím ovlivnitelná. Nesahám prvoplánově po tarotu, ale přemýšlím o číslech samotných. V domě číslo devět (ano, tam kde jsme objevili "živou vodu") žijeme dvanáctý rok. Dvanáctý rok absolutního štěstí. Dvanáctý rok nutnosti se zastavit a podívat se "dovnitř". Dvanáctý rok, který by se mohl svým způsobem označit za život "poustevníka". Pražácííí na vesnici v bývalých Sudetech. Učí děti doma, přivádějí děti na svět doma, pracují doma...nevedou prázdniny a klidně na několik měsíců zmizí už v lednu...
a ještě k tomu chodí(tedy někteří) bosí. Kolik nám naše "poustevnictví" odkrylo vnitřních bohatství. Jestli nějaké "vítězství", tak číslo devět zcela jistě. Sedmička? Je nás sedm. Já a muž, nebo také muž a já... a pět potomků. Dalo by se také říct : my dva a všech pět pohromadě. Zkrátka naše sedma. Sedm statečných. Nebo také : padouch nebo hrdina, MY jsme jedna rodina. Životní styl, který v mém životě přinesl mnoho aktivity a změn. Změny jsou na denním pořádku. Vše se neustále hýbe a proměňuje a kdo se nechce zbláznit, musí se umět přizpůsobit a najít a ustát si svůj vlastní prostor. Sám sebe. Naše Sedmička(nejen) mě donutila najít sama sebe.
Absolutní štěstí. Jestli nějaké vítězství, tak sedmička zcela jistě.
http://probud.se/tarot1/crowleyho-tarot
Co se čísel týká, ze své zkušenosti, nemohu upřednostnit ani jedno.
Co se volby prezidenta týká, byli jsme volit s mužem už v pátek. U nás na vesnici, byli lidé většinou slavnostně oblečeni a pan starosta dokonce osobně pořídil na stůl za kterým seděla volební komise ubrus a květinu. Byla jsem doslova nadšená z toho, jak vlastně všichni v tu chvíli děláme to nejlepší, co vnímáme jako nejlepší. Jak všichni věříme, že právě ten náš hlas je důležitý a my jeho prostřednictvím hájíme své osobní hodnoty. U někoho byly zastoupeny číslem sedm, u někoho číslem devět...ale všichni jsme šli společně udělat něco pro naši zem. Pro nás. Pro naše děti. Kdo zhodnotí čí volba je "lepší" a čí "horší", když každý prožíváme jiný příběh a hledíme na život z jiného úhlu pohledu a zkušeností? Kdo je oněch "dolních" deset milionů a kdo rozděluje společnost? Pokud nerozděluji společnost sama v sobě a přijímám ji se všemi jejími aspekty a příběhy, kdo mě donutí, aby tomu bylo jinak? Nikdo. Ani Sedmička. Ani Devítka. Ani Petr. Ani Pavel .
NIKDO.
O rozdělování společnosti bych také ledacos věděla. Venkovani, nebo pražáci. Normální nebo alternativní.Narozeni doma, nebo v porodnici...
Bydlím na vesnici, narozena v Praze. Miluji místo kde žiji. Miluji Prahu. Normálně si v životě vybírám z mnoha alternativ, právě tu, která mi v tu chvíli a v kontextu s mým osobním příběhem dává smysl. Miluji, možnost si normálně vybrat z mnoha alternativ(variant). Narodila jsem se v porodnici. Můj muž rovněž. Můj nejstarší syn také. Miluji svůj život, svého muže i syna. Čtyři děti jsem přivedla na svět doma. Miluji všechny své děti. Kde je "dobře"? Kde je "špatně"?
Nepotřebuji aby mě někdo někde reprezentoval. Pokud mám potřebu zvládnu to sama. Pokud se někdy za někoho stydím, jsem to zas a znovu já, nebo možná lépe řečeno, moje svobodná volba neodvádět v té které oblasti to nejlepší co mohu.
Je za můj život zodpovědná sedmička, nebo devítka?
Co se prezidenta týká. Vhodila jsem devítku. Víte, když občas nastupuji do autobusu, pečlivě prohlížím řidiče. Svým způsobem a z určitého úhlu pohledu, na čas propojuji svůj životní příběh s příběhem řidičovým. Uvědomuji si, zda s tímto člověkem chci jet, protože během jeho řízení v klidu zapadnu do sedačky a srovnám si myšlenky, nebo zda s ním jedu, protože je to v tu chvíli nejjednodušší, nebo nevyhnutelná varianta, ale vím, že cesta bude akční a řidič nevrlý. Čas od času si vezmu raději vlastní auto a jindy zase upozorním vedení autobusové dopravy na řidičovo nevhodné chování.
Jako pomyslného řidiče bych si raději vybrala pana Drahoše. Kdyby se ale stalo, že by byl za volantem pan Zeman, volila bych mezi variantou: vlastní auto, nebo způsob myšlení "Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi kdo jsem?".
Když bude prezidentem pan Drahoš, budu slavit, protože to bude z mého úhlu pohledu, změna a krok dopředu.
Když bude prezidentem pan Zeman, budu slavit , protože budu vědět, že je na tom naše země, tak jak v tu chvíli a vzhledem k dosud nedoléčené historii, je. Budu vědět, že mám volbu. Emigrovat do jiné země, nebo zůstat a pracovat na změně.
Budu slavit tak, jako tak, protože jsem si díky těmto "prezidentským volbám", uvědomila, jak moc mám místo kde žiji ráda a jak moc mi na něm záleží.
Budu slavit, protože žiji mezi lidmi, kteří chtějí pro svou zemi "to nejlepší" i když to má pro každého jinou podobu.
Lístek s číslem 7 jsem neroztrhala ani nespálila. Mám ho v kapse a až bude "po všem", dám ho do starého papíru. Třeba z něj bude fajn toaletní papír - smysluplná to záležitost.
Panu Zemanovi jsem už nyní vděčná, za probuzení mnohých z nás. Jestli jsme probuzení dostatečně či nikoliv, se ukáže.
Postavím se na své vlastní nohy a dojdu si ke studánce pro vodu, kterou si svýma rukama naberu.
A víte co? Proč bych čekala až do výsledků "voleb". Udělám to TEĎ.
Ps: Upřímně přiznávám, že se mi při chůzi ostrým řezavým sněhem, chtělo místy brečet, ale pak jsem se místo toho pustila do hlasitého zpívání. Z výsledku voleb jsem měla pocit obdobný a musela dýchat hodně z hluboka. U nás na vesnici volilo pana Zemana 60% lidí. Možná bych se tou vodou ze studánky měla místo pití raději polít...jenže když pochopíš třeba jen historii téhle jedné vesnice...rozumíš i těm lidem proč ho volí. Ne, že souhlasíš...ale rozumíš.Mám pocit, že tyto volby jsou o tématu "bezmoci". Jedna polovina z pocitu bezmoci volí toho, kdo jim "moc" slibuje, druhá následně svůj pocit bezmoci zapíjí a potápí se do zmaru. Každý jsme především prezidentkou, nebo prezidentem svého vlastního života.
No tak směle do práce.
Můžeš děkovat Bohu, když tě tiskne a děkuj mu, když tě zase propustí !(Goethe)
Komentáře
Okomentovat